Dnes podávám zprávu z honu za megalitickým souprstím. Cesta obsahovala dlouhosáhlé hledání obřího neviditelného kamení, zdolání první brány pro krávy, podlez elektrického oplocení, běh po soukromém pozemku a schovávání v křoví mezi kameny před projíždějícími auty. Focení pod náporem větru, video jsem ani nezkoušela. V takových podmínkách chápu, že dva z pěti prstů to zabalili. Jeden už dávno, druhý tak před 70 lety odvezli vesničani jinam... jiní vesničani tvrdí, že tamti vesničani ho šlohli. Cestou zpět jsem samozřejmě neodolala zkratce přes kamennou zídku obrostlou trním, čvachtání v kalužní směsi vody a kraví moči, běhu přes další dva soukromé pozemky a v závěru průlez skrz mříže brány, která se vzhledem k vratkosti nedala přelézt a vzhledem k bahnu nešla ani podlézt. Hlavním poznatkem dne je, že kudy prostrčím hlavu nemusím nutně prostrčit i zbytek těla, moje nejširší část, která nejde zmáčknout, je mezi stydkou kostí a posledním obratlem. Bolelo to, ale mám pro vás fotky :) | |
2 Comments
Senn
2/26/2015 08:51:29 pm
No jde vidět, že se vůbec nenudíš, takového dobrodruha vidím asi poprvé v životě :) Jinak moc pěkné fotky :)
Reply
Eneveline
2/26/2015 09:16:01 pm
Tak za ty krásné fotky si myslím, že ta bolest stála.
Reply
Leave a Reply. |
Irsko 2015 - 2017
|