Původně jsem chtěla tenhle článek napsat čistě a jen o svých duchovních učitelích a o těch převtipných situacích, které jsem si s nimi zažila. Neuvědomovala jsem si do poslední buňky, že bych taky jako duchovní učitel mohla být brána, protože přece všichni víte, že jen tak mimochodem inspiruji, leč nevyšlapávám nikomu stezku.
Mělo to začínat něco jako "Všichni po nich touží..." :D a určitě zde pro ně je stále trochu místo, takže jimi započnu své dnešní spílání na mé přešlapy a na přešlapy druhých. V zásadě mohu hned na začátek říct, že nikdo z mých duchovních učitelů se v závěru nestal mým vzorem. Myslím, že kdybych někoho měla postavit do této linie, byli by to spíš třeba Noira nebo Zahrada nebo taky H., která není mezi čarodějnicemi nijak známá, i když mezi lidmi in general zná její značku snad každý, nejen na našem území.
Taky se hodí na začátek říct, že ani jeden z mých duchovních učitelů mě jako žačku nechtěl a ten druhý z nich nejspíš ani nikdy nepochopil, že se od něj učím. Přišla jsem k nim k oběma během jednoho měsíce, k oběma cestou internetu, kde si mě našli a rozhodli se, že jsem debil a že to musí říct buďto mě do očí nebo pro jistotu světu bez toho abych byla upozorněna. Protože ovšem znám každou slepici, i od mého druhého učitele mi přilítl pěkný tamtam.
Ten první si mě vyžádal osobně, a tehdy, když jsem seděla v potemnělém baru a zjevil se tam on, měla jsem bytostně jasno, že tohle je moje cesta k fungující magii. Načteno jsem měla dost, v hlavě zmatek, v srdci bordel, v duši jistotu, že můj duchovní učitel právě nakráčel do místnosti jako by nic, aby mi řekl, že TO v sobě nemám. Teda vlastně mi s M. řekli něco trochu jiného, ale z mé podstaty vnímání světa jsem se dozvěděla právě tohle a lze říct, že dnes bych je vnímala dost obdobně. Moje jádro je totiž tvrdohlavé a s věkem stále tvrdne.
Takže jsem se zhroutila, celá moje snaha ztratila smysl, celá moje existence byla na houby a celý můj svět mě přestal naplňovat. A tehdy jsem potkala dvojku. Protože jsem si prostě řekla, že takhle se o mě nikdo veřejně vyjadřovat nebude, pokud mě předem nezná. Že v tom byly hlubší mezipohanské pletichy a moje osoba posloužila jen jako prostředek ponížení tehdejšího nepřítele, mi došlo až po mnoha dlouhých letech. Dostala jsem vstupní test a prý jsem prošla, i když občas mne popadají tuchy, že v těhle věcech byl vlastně vždycky trochu jiný, chladný záměr.
Myslím, že od obou jsem se naučila dost a pochopila díky nim, kým jsem a také kým se nechci stát. Což teda nemá znít nijak zahořkle, spíš prostě tak :) Tyto dva krátké, leč snad výstižné odstavce o tom, jak potkat svého duchovního učitele, myslím nejsou úplně neobvyklé a pokud budete na lovu nějakého toho svého guru či arcidruida, počítejte s tím, že stopro se od vás budou chtít nejdříve distancovat, pak vás zasypou kopcem bolestivé kritiky, pak si občasně kopnou a pak zjistíte, že potřebují vaši pomoc a teprve v tu chvíli startuje ta pravá honička a krutopřísné dobrodružství.
Je zde mnoho světlých stránek, které vám může učitel dát. Může vám pomoci dostat se až někam hluboko dovnitř sebe, může vás vzít do temných lesů a nechat vás na tom správném okraji mezi strachem a odvahou budovat důvěru v sebe i víru v bohy. Můžete jej sledovat jak jedná a získat tak mnoho praktických dovedností, z nichž některé použijete i mimo přímou čarodějnickou praxi. Můžete s ním vyrazit na místa, která má on již energeticky ověřená, všímat si bytostí, energií a astrálních stop. Můžete si být jisti, že pokud uděláte chybu, nechá vás v tom pěkně vymáchat a pokud jí neuděláte, tak vás v tom nechá vymáchat taky. Cesta s učitelem není jednoduchá a není z ní ani jednoduchá cesta ven.
Touha po nich se objevuje v mnoha lidech, snad z pravěké družné či podružné přirozenosti. Já osobně velmi podporuji a dá se říci, že i komunikačně upřednostňuji lidi, kteří myslí za sebe a nebučí za mnou na zelené louce jako zatoulaný býk za svou milou. Jak myslíte, že jsem se stala kým jsem? Že mě to někdo naučil? Nikoli, učitelé mě naučili především to, že nejvíce se o svých silách a své víře naučím já sama, s odvahou zkoušet a zodpovídat za své zkoušky včetně všech možností vnějšího odsouzení.
V této džungli světa neexistují posvátné cesty, které by byly společné zcela pro všechny. Může vám vyhovovat kráčet v něčím stínu a získávat tak zkušenosti podobné těm, které již někdo jiný má, jednoho dne vás ale tato cesta bude svazovat. Pokud jste tedy čarodějnice. Mnozí lidé prožijí nádherné klidné životy na společenské dálnici a i když se rozhlíží kolem, nikdy nepřeskočí mantinel.
Nepotřebujete ovšem ničí svolení hupsnout do pangejtu.