no tak jou jou.
Finally, hey? Nemůžu si po-moc-t, ale přijde mi, že vás nejvíc tankujou články, kde podrývám příčetnost mých soků. Teda, vlastně nevšimla jsem si, že bych měla nějaké soky, spíš jsou to takoví lidé, ze kterých jsem občas pěkně vyplesklá a někdy pořádně perplex. Ale v moc-enském měřítku by možná mohli zkusit být mými oficiálními soky. A asi na to lidi berou a dává jim to nějakou přirozenou přírodní cestou příjemné pocity, když někdo byť veskrze snaživě humorným duchem uplatňuje svoji povznesenost, nadřazenost, možnost vzít si ovoce jako ta první gorila, alfa geny, však vy víte, jak se to správně nazývá.
Už jsem to psala dávno, že já jsem já, žiju na svém místě ve světě, kráčím svým životem, pracuju na svém písečku. Melu to pořád dokola, ne? Občas se trochu toulnu, jako třebas dnes, když jsem šla od babičky a na schodech spal opilý pán. Zkontrolovala jsem jeho životní funkce a průchodnost dýchacích cest a řekla si svoji mantru, kterou si říkám málo často: "nemůžeš zachránit všechny". Maminka mi pořád říká, že jednou od takového pána dostanu do držky, takže bych se nad sebou měla zamyslet.
Mi jako psala dneska Adél a byla trochu auf. Tak úplně vlastně nevím, jestli byla auf, ale já jsem byla. Citovat soukromou konverzaci samozřejmě není v mé morální moci (a už jí tady zase máme, ta moc je prostě všude!). Ale, tak pro nastínění. Bylo nebylo, když na nebi plavaly červánky napíchnuté na čáry od letadel...
Joinla jsem jednu skupinu duchovních hledačů a do pár hodin jsem vypadla protože jsem čuchla tak akorát snahu sápat se po moci skrze vybudování kultu osobnosti. Ještě jsem si říkala párkrát už, že napíšu článek o duchovních učitelích, jen je to pro mne prozatím příliš bolestné téma. Ale proč vám takovou kulantnost prozrazuju. Protože a jelikož jsem získala dojem, a teď to snad popíšu tak, abych to ujasnila nejen vám, ale i sobě, totiž dojem, že učitelem se člověk stane prostě úplně jinak než že mu hrábne a začne školit všechno co se hejbe.
Prošla jsem si pár informací ještě jednou. A cesta nevede nalejvárnou, cesta nevede pucungem za nepřítomnost nebo za odlišné pojetí a zájmy, a stále ještě cesta nevede skrz klasický výukový program či kurz dokud cesta nevede srz vlastní vůli žáka, nikoli učitele. Krutí brko, už mě ty vězeňsko-školský teorie, co přeposílám mezi Krkavcem a Iris, začínaj pěkně dostávat! :D
Stále nejsem na takové duchovní výši, abych si mohla sebevědomě říct, že jsem učitel. Jsem ta holka, která točí o čarodějnictví. To jsem já, to je moje místo, to naplňuje moji duši. Přesto, a nejspíš právě proto, se z mých videí mladší čarodějníčci učí a protřelé čarodějnice semtam něco hodnotného přiučí. Neztrácím čas tím, že bych lovila lidi, kteří by mě zbožňovali. Neztrácím čas touhou po pozornosti či moci. Mám svoji moc, mám přece sebe (ooou so selfish, úplně tě slyšim Čwójo :P ).
A taky dnes, když jsem si pěla Je veux de l'amour, de la joie, de la bonne humeur cestou ulicí, tak ma liberté, i když vnitřní a diskutabilní, je to, co mi dává šťávu. Proto také neřeším, když se někdo na má videa nechce dívat, nesnažím se nalákat diváky, snažím se tvořit po svém, tvořit sebou a tvořit sebe. Když se někdo chce rozvíjet, tak si za tím jde, když mu k tomu má videa pomáhají, je to super.
Respektuji ostatní takové jací jsou, protože jedině tak jsem kdo jsem a jedině tak jim dávám šanci aby i oni byli sebou. Tady je moc mí drazí moci-chtiví, čumí na vás přímo ze zrcadla, jen se na ní usmát. Získat moc-enskou pozici nad kýmkoliv či čímkoliv, žákem či penězi, slabej odvar, kterej nezahojí ničí frustraci...
Už jsem to psala dávno, že já jsem já, žiju na svém místě ve světě, kráčím svým životem, pracuju na svém písečku. Melu to pořád dokola, ne? Občas se trochu toulnu, jako třebas dnes, když jsem šla od babičky a na schodech spal opilý pán. Zkontrolovala jsem jeho životní funkce a průchodnost dýchacích cest a řekla si svoji mantru, kterou si říkám málo často: "nemůžeš zachránit všechny". Maminka mi pořád říká, že jednou od takového pána dostanu do držky, takže bych se nad sebou měla zamyslet.
Mi jako psala dneska Adél a byla trochu auf. Tak úplně vlastně nevím, jestli byla auf, ale já jsem byla. Citovat soukromou konverzaci samozřejmě není v mé morální moci (a už jí tady zase máme, ta moc je prostě všude!). Ale, tak pro nastínění. Bylo nebylo, když na nebi plavaly červánky napíchnuté na čáry od letadel...
Joinla jsem jednu skupinu duchovních hledačů a do pár hodin jsem vypadla protože jsem čuchla tak akorát snahu sápat se po moci skrze vybudování kultu osobnosti. Ještě jsem si říkala párkrát už, že napíšu článek o duchovních učitelích, jen je to pro mne prozatím příliš bolestné téma. Ale proč vám takovou kulantnost prozrazuju. Protože a jelikož jsem získala dojem, a teď to snad popíšu tak, abych to ujasnila nejen vám, ale i sobě, totiž dojem, že učitelem se člověk stane prostě úplně jinak než že mu hrábne a začne školit všechno co se hejbe.
Prošla jsem si pár informací ještě jednou. A cesta nevede nalejvárnou, cesta nevede pucungem za nepřítomnost nebo za odlišné pojetí a zájmy, a stále ještě cesta nevede skrz klasický výukový program či kurz dokud cesta nevede srz vlastní vůli žáka, nikoli učitele. Krutí brko, už mě ty vězeňsko-školský teorie, co přeposílám mezi Krkavcem a Iris, začínaj pěkně dostávat! :D
Stále nejsem na takové duchovní výši, abych si mohla sebevědomě říct, že jsem učitel. Jsem ta holka, která točí o čarodějnictví. To jsem já, to je moje místo, to naplňuje moji duši. Přesto, a nejspíš právě proto, se z mých videí mladší čarodějníčci učí a protřelé čarodějnice semtam něco hodnotného přiučí. Neztrácím čas tím, že bych lovila lidi, kteří by mě zbožňovali. Neztrácím čas touhou po pozornosti či moci. Mám svoji moc, mám přece sebe (ooou so selfish, úplně tě slyšim Čwójo :P ).
A taky dnes, když jsem si pěla Je veux de l'amour, de la joie, de la bonne humeur cestou ulicí, tak ma liberté, i když vnitřní a diskutabilní, je to, co mi dává šťávu. Proto také neřeším, když se někdo na má videa nechce dívat, nesnažím se nalákat diváky, snažím se tvořit po svém, tvořit sebou a tvořit sebe. Když se někdo chce rozvíjet, tak si za tím jde, když mu k tomu má videa pomáhají, je to super.
Respektuji ostatní takové jací jsou, protože jedině tak jsem kdo jsem a jedině tak jim dávám šanci aby i oni byli sebou. Tady je moc mí drazí moci-chtiví, čumí na vás přímo ze zrcadla, jen se na ní usmát. Získat moc-enskou pozici nad kýmkoliv či čímkoliv, žákem či penězi, slabej odvar, kterej nezahojí ničí frustraci...