V každých očích jsou odlišná měřítka, dokonce i v těch, které se na vás dívají ze zrcadla. Tahle součást mého točení se právě proto v mé mysli odvíjela tak dlouho. První step byl rozhodně sebeprůzkum v dané oblasti a pořešení, zda vlastně věřím na duchy, jestli něco takového může existovat a co vlastně můžu říct divákovi, aby mu po mých "návodech" nějakou zvláštní shodou okolností nehráblo.
Opatrnost je asi velmi patrná v těchto dílech. Obohacuji svoje slova o písemné poznámky naskládané do videí, rozsekávám téma do více dílů než jsem původně předpokládala a odlehčuji jej ne tolik závažnými seznamy andělů a démonů vztaženými více k mytologii než k praktickému využití. Ale duchové jsou ta hlavní část a podstata duchařského miniseriálu, a tak se jim prostě nevyhnu.
Rozhodla jsem se postavit k celé věci ze dvou perspektiv. Totiž z pohledu duchařky a z pohledu stínařky. Zda duchové existují vám narovinu neřeknu. I když se ve videích chovám, jakože jo, jsou tady mezi námi, není to ode mě o tom, že rozhlédni se kolem sebe a za každým rohem najdi ducha. Nejlépe se zlým úmyslem. Přistihuji sama sebe, že v místech, kde hovořím o duchách jako o existujících samostatných entitách, mívám tendenci je obhajovat a stavět je do role, která by se mohla zdát někomu neutrální nebo pozitivní. Opět. Není tomu tak úplně tak. Snažím se varovat sledovatele hlavně před vnitřními démony, před posedlostí vlastní fantazií, před slepou vírou v imaginární světy a asi se budu muset snažit začít potlačovat i mocenské záměry a tendence v těch, kdo moje videa sledují a berou si z nich právě to, co je pro ně samotné použitelné. Samozřejmě je totiž tato duchovně energetická práce náročná a může být pěkně nebezpečnou a vést do cthulhu chapadýlek praktického šílenství nebo jen nepraktického sociálního označení za šílence, vyberte si dle vlastní potřeby.
Celkově začínám ve svých videích narážet na osobní mantinely té mé pravé vnitřní praxe, která je do jisté míry nepolapitelná, ale do jisté míry lze být popsána a vysvětlena, jen neustále uvažuji nad několika věcmi:
1. to, co funguje pro mě přeci nemusí fungovat pro ostatní, protože každý jsme se narodili nějak a máme nějaké zkušenosti a nějaké podklady a nějakou pozici v celku.
2. je snad v pohodě projít veškerou teorii a lehké praktické postupy, které jsem z většiny znala, než mi to celé seplo a zapadlo a začalo jet trochu samostatně.
3. ale není snad nejlepší, když tu vnitřní cestu najde každý samostatně svým vlastním nekopírujícím a objevy realizujícím úsilím? :)
4. a vůbec, dokázala bych se - kdyby mne postihla touha po sebeodhalování - vůbec vysvětlit? Se svou esencí? Hm tak to asi ne :D
5. a fungovalo by mi to dál, kdybych porušila onu tajemnou mágovu mlčenlivost a odkryla své cesty mezi světy?
I s ohledem na tyto nejasnosti z mé strany se seriál, nenápadně zahrnutý pod seznam videí o Bytostech, začal sám od sebe rozvíjet a odvíjet a začaly padat jeho následky, hysterie jak probohy mohu zpochybňovat existenci duchů, sypačka hrdých hrdinů, kteří nelítostně zotročují duchy a já jim k tomu dala ten báječný tokenovací nástroj. Ne. Vaše práce s duchy je vaše práce s duchy, moji práci s duchy vidíte na obrazovkách, může být nápomocná, ale v rukou pohnuté mysli i škodlivá. Proto všechna ta upozornění a příprava, proto ta snaha odkazovat vás k vlastním stínům.
Trochu obstraktně podáno, souhlasím, možná se mi zas vrací ten můj spisovatelský surrealismus. Snad ale uchopíte alespoň několik myšlenek, které tento text předkládá a najdete v něm ona místa, která jsou tak prostorná a zároveň těsná, když se bavíme o spolupráci s duchovními bytostmi.