S'Oliver, Clockhouse, ESPRIT, Boss, Mango, Orsay, Zara, Roxy, Reporter, H&M a dvě stovky v peněžence?
Když jste čarodějnice, tak proč ne ;)
Když jste čarodějnice, tak proč ne ;)
Fascinující story mého života, na které se kolikrát dívám časně z rána do zrcadla, pochází z malé útulné vesničky, kde rostou dvě vzteklé vrby a jeden teplý skleník, jemuž vděčím za přístřeší při točení několika málo mých dílů.
Bylo nebylo za rozpadlým klášterem a tajemným lesem, vyskytla se ves oplývající jablky. To jen abyste nebyli na mapě tak ztraceni. Dávné časy jakoby se zde zakously do vzduchu a jen zlehka se přizpůsobily moderní době. Jejich nátura však zůstala neoblomná. A tak, vždy jeden či dva dny v týdnu s halasením a troubením, objeví se zde umouněné maringotkové kočáry utvořené z více než 60% ocelí a železnými kovy.
Vyskočí několik cikánů (romů, chcete-li, ale tito jsou opravdu cikáni v pravém slova smyslu, žádní hegeš nebo tak) a otevřou zadní vrata svých pojízdných stodol. Odtud se vyvalí obrovská plachta, celta, a tak vůbec a na ni kupovitě dopadnou rozmanité kusy oblečení pro malé i velké, tlusté i tenké, zkrátka kupte, pak už nebudou. Z velké části jsou to secondhandové, ne-li twentyhandové hrůzověci, z malé části ale slušivé obaly těla.
A jen co se dosypou hadry všech barev a tvarů, nasypou se na ně ženy ze vsi a začnou přehrabovat, vytahovat po kusech a bedlivě bystrým okem měřit, zda je velikost správná, barva ladící a materiál přítulný. A tady mezi kopkami oblečení jsem přišla k několika šatům, tričkům, tílkům, džínsům, svetříkům, mikinám a šátkům, které nosím ráda a často, a proto mnohé z nich znáte i z mých videí. Modré tričko, bílé tričko, hnědé tílko, šedé tílko, i tu rudou košili, která uvádí můj seriál pro nepřihlášené k odběru, mám právě odtud. Z hromady.
Z jiného světa, jenž zkrátka neuvěřitelně jednoduchým způsobem popírá naivní sociální rozvrstvení podle značek oblečení. Moje totální ohromení tímto jevem kdo ví zdana hraně zákona je i po roce a půl stále tak neutuchající, jako když jsem první dny obcházela kupky oblečení a nedůvěřivě s kapkou štítivosti sahala do hromad jako kdyby mě v nich mělo snad něco rafnout do dlaní. Dnes už jdu najisto, pokleknu a zabořím ruce až po lokty mezi studené kusy látky. Hmatám po něčem příjemném, jiném a dívčím a následně odbíhám zkoumat před zrcadlo, kde moje fantazie zamíří po přímé dálnici do mozkového centra "peckovej šatník".
Lapila jsem zde i moje rituální šaty. No považte, čí magie je tak silná, aby získala přírodně barevné šaty od S'Olivera s praktickými kapsami a velmi pohodlným střihem za 70 kaček? Jasně, že moje! A nebo ta cikánská?
Bylo nebylo za rozpadlým klášterem a tajemným lesem, vyskytla se ves oplývající jablky. To jen abyste nebyli na mapě tak ztraceni. Dávné časy jakoby se zde zakously do vzduchu a jen zlehka se přizpůsobily moderní době. Jejich nátura však zůstala neoblomná. A tak, vždy jeden či dva dny v týdnu s halasením a troubením, objeví se zde umouněné maringotkové kočáry utvořené z více než 60% ocelí a železnými kovy.
Vyskočí několik cikánů (romů, chcete-li, ale tito jsou opravdu cikáni v pravém slova smyslu, žádní hegeš nebo tak) a otevřou zadní vrata svých pojízdných stodol. Odtud se vyvalí obrovská plachta, celta, a tak vůbec a na ni kupovitě dopadnou rozmanité kusy oblečení pro malé i velké, tlusté i tenké, zkrátka kupte, pak už nebudou. Z velké části jsou to secondhandové, ne-li twentyhandové hrůzověci, z malé části ale slušivé obaly těla.
A jen co se dosypou hadry všech barev a tvarů, nasypou se na ně ženy ze vsi a začnou přehrabovat, vytahovat po kusech a bedlivě bystrým okem měřit, zda je velikost správná, barva ladící a materiál přítulný. A tady mezi kopkami oblečení jsem přišla k několika šatům, tričkům, tílkům, džínsům, svetříkům, mikinám a šátkům, které nosím ráda a často, a proto mnohé z nich znáte i z mých videí. Modré tričko, bílé tričko, hnědé tílko, šedé tílko, i tu rudou košili, která uvádí můj seriál pro nepřihlášené k odběru, mám právě odtud. Z hromady.
Z jiného světa, jenž zkrátka neuvěřitelně jednoduchým způsobem popírá naivní sociální rozvrstvení podle značek oblečení. Moje totální ohromení tímto jevem kdo ví zdana hraně zákona je i po roce a půl stále tak neutuchající, jako když jsem první dny obcházela kupky oblečení a nedůvěřivě s kapkou štítivosti sahala do hromad jako kdyby mě v nich mělo snad něco rafnout do dlaní. Dnes už jdu najisto, pokleknu a zabořím ruce až po lokty mezi studené kusy látky. Hmatám po něčem příjemném, jiném a dívčím a následně odbíhám zkoumat před zrcadlo, kde moje fantazie zamíří po přímé dálnici do mozkového centra "peckovej šatník".
Lapila jsem zde i moje rituální šaty. No považte, čí magie je tak silná, aby získala přírodně barevné šaty od S'Olivera s praktickými kapsami a velmi pohodlným střihem za 70 kaček? Jasně, že moje! A nebo ta cikánská?