Je 14:30 ráno. Dávam si sprchu, kterou bych na stupnici od studená po svěží nazvala ledová s priřívaly rampouchů. S mým zero tlakem mi totiž opět neteče krev a tu já přece potřebuju dneska pořádně prohnat pumpou. Mám totiž volno, a tak dělám co? To, co každý den: Můj spiritual heart-centered business. ... Yap. |
Plánuji už nějaký ten pátek natočit video o Magii peněz. Prvně se ale musím s tímto tématem osobně vyrovnat, aby to vlastně alespoň trošku dávalo smysl. A tak škrábu tady, na online papír, moje zeleně tónované myšlenky. Bez háčků a čárek na německé klávesnici, protože noťas jsem nechala 40km za městem se záměrem donutit se odpočívat.
A tak jsem se nad ránem probudila, když Tim zrovna zapínal rukávy na košili a sprchoval se v parfému, co mi připomíná nakládané okurky (miluju okurky, o tom žádná). Pootevřu oko a zapnu Facebook s plánem nakopnout další fotku nebo jinou ochutnávku z mých nových placených projektů. Pak domlouvám tisíc a jednu kouzelnou věc, které by byly zajímavé pro moje videa a pro umělce, které mám ráda. Nabízím a pomáhám a dělá mi to fajn.
Poslední měsíce je strašlivě in mít jako youtuberka svůj takzvaný srdcostředný byznys, a já bych si vlastně ani nikdy nemyslela, že něco takového tvořím, kdyby mi to britky a američanky nevysvětlily a nenalily do hlavy ze svých vlogerských kukaní. Myšlenka je nezaměnitelně jasná: děláme videa a výklady a poradenství, protože nás to baví a je to naším životním talentem. A děláme to za peníze. Ne pro peníze, ale protože nás to stojí ohromné množství času a péče, seberozvoje a sebedisciplíny, snahy a trpělivosti.
Založit si trochu víc hustší platební styl byl, si myslím, skvělý aktivní a kreativní krok, nikoli však životní skok k mamonu, jak se někteří škarohlídi třeba domnívají, ale spíš k dalšímu levelu vlogování, seberozvoje a co si budeme povídat, také sebeúcty, protože ač video karma plyne, společnost s sebou táhne i ty, co jen rozmazleně sajou. Inspirace tak může padat z nebe jak chce, ale mana sebemotivace se nedobíjí každou noc jako měsíční studna od elfů z Warcraftu a porod múz do hmotného světa není samozřejmostí.
Věděla jsem, že tou jotunskou vlnou nápadů a podnětů, která zasáhla letos moji malou loďku, musím prošnorchlovat zodpovědně, jinak mě dočista pohltí a na obrazovkách vám zbyde jen kapka rozevláté umělecké hysterie s mým nepřítomným úsměvem. A tak jsem se rozhoupala ke znalosti své ceny. K osobní validaci toho, co dělám, k vysvětlení sama sobě, že plavby skrze světy jsou krásné, dokud máte kotvu. A ta moje je tady, u vás, lidských diváků.
A proto chci zlepšit náš svět,
třeba i jen ten malej,
vnitřní.
A tak jsem se nad ránem probudila, když Tim zrovna zapínal rukávy na košili a sprchoval se v parfému, co mi připomíná nakládané okurky (miluju okurky, o tom žádná). Pootevřu oko a zapnu Facebook s plánem nakopnout další fotku nebo jinou ochutnávku z mých nových placených projektů. Pak domlouvám tisíc a jednu kouzelnou věc, které by byly zajímavé pro moje videa a pro umělce, které mám ráda. Nabízím a pomáhám a dělá mi to fajn.
Poslední měsíce je strašlivě in mít jako youtuberka svůj takzvaný srdcostředný byznys, a já bych si vlastně ani nikdy nemyslela, že něco takového tvořím, kdyby mi to britky a američanky nevysvětlily a nenalily do hlavy ze svých vlogerských kukaní. Myšlenka je nezaměnitelně jasná: děláme videa a výklady a poradenství, protože nás to baví a je to naším životním talentem. A děláme to za peníze. Ne pro peníze, ale protože nás to stojí ohromné množství času a péče, seberozvoje a sebedisciplíny, snahy a trpělivosti.
Založit si trochu víc hustší platební styl byl, si myslím, skvělý aktivní a kreativní krok, nikoli však životní skok k mamonu, jak se někteří škarohlídi třeba domnívají, ale spíš k dalšímu levelu vlogování, seberozvoje a co si budeme povídat, také sebeúcty, protože ač video karma plyne, společnost s sebou táhne i ty, co jen rozmazleně sajou. Inspirace tak může padat z nebe jak chce, ale mana sebemotivace se nedobíjí každou noc jako měsíční studna od elfů z Warcraftu a porod múz do hmotného světa není samozřejmostí.
Věděla jsem, že tou jotunskou vlnou nápadů a podnětů, která zasáhla letos moji malou loďku, musím prošnorchlovat zodpovědně, jinak mě dočista pohltí a na obrazovkách vám zbyde jen kapka rozevláté umělecké hysterie s mým nepřítomným úsměvem. A tak jsem se rozhoupala ke znalosti své ceny. K osobní validaci toho, co dělám, k vysvětlení sama sobě, že plavby skrze světy jsou krásné, dokud máte kotvu. A ta moje je tady, u vás, lidských diváků.
A proto chci zlepšit náš svět,
třeba i jen ten malej,
vnitřní.