Včera jsem narazila na Youtube skrz proklikávání se zajímavými videy a kanály, které jsem sbírala mezi své nové odběry, na takovej asi styl - Mori Girls. Což jsou původně japonské, ale už nejen japonské, slečny natáčené jak poletují po lese ve volných hadřících přírodních barev, s nějakou tou květovou čelenkou na hlavě. 森 znamená japonsky les, a v manuálu, jak se stát Mori dívkou je mj. "buďte kreativní, nikdo přeci neví přesně, jak má vypadat lesní dívka".
A ne že by mě to nějak extrémně uchvátilo, ale už před tím jsem si říkala, že napíšu něco o své podzimní náladě a tohle mne tak lesně nakoplo. Protože podzim je snad odmalička mé nejoblíbenější období... vodní, aniž bych to původně tušila :) A nemusím být nutně v lese nebo parku, i když asi právě v tomto období trávím mimo město nejvíce času. Jako třeba tento víkend, kdy jsem nasbírala do svých krátkých šatů kopec žaludů a nesla ho s vítězným výrazem po ulici mezi lidmi, kteří zvědavě nakukovali proč si tak divně přidržuji sukýnku. Jenda se za mě myslím trošku styděl :D
Jak už jsem psala ve svém deníku pro runový rok, který si, ano, stále vedu, magie by se dala z ranní mlhy ždímat. A to je právě ono. Ten vzduch nasáklý tak trochu vodou, tak trochu padajícím listím i u nás na okraji města, kde veverky ohryzávají drátěné rozvody na stěnách bytových domů. Je to celkem dávno, co jsem chodila městem z umělecké školy o listopadových večerech domů a volila jsem cestu pěšky, ve hřejícím svetru a s vlasy rozpuštěnými, aby si s nimi mohl vítr patřičně hrát. Ten pocit tam ale stále je. Visí ve vzduchu jako nadcházející temnota zimy a proleze do všech koutů duše.
Myslím, že něco takového asi cítí i Mori Girls v lesích, když nasávají tamní atmosféru a snaží se tak nemotorně moderně s lesem před kamerou splynout.
A ne že by mě to nějak extrémně uchvátilo, ale už před tím jsem si říkala, že napíšu něco o své podzimní náladě a tohle mne tak lesně nakoplo. Protože podzim je snad odmalička mé nejoblíbenější období... vodní, aniž bych to původně tušila :) A nemusím být nutně v lese nebo parku, i když asi právě v tomto období trávím mimo město nejvíce času. Jako třeba tento víkend, kdy jsem nasbírala do svých krátkých šatů kopec žaludů a nesla ho s vítězným výrazem po ulici mezi lidmi, kteří zvědavě nakukovali proč si tak divně přidržuji sukýnku. Jenda se za mě myslím trošku styděl :D
Jak už jsem psala ve svém deníku pro runový rok, který si, ano, stále vedu, magie by se dala z ranní mlhy ždímat. A to je právě ono. Ten vzduch nasáklý tak trochu vodou, tak trochu padajícím listím i u nás na okraji města, kde veverky ohryzávají drátěné rozvody na stěnách bytových domů. Je to celkem dávno, co jsem chodila městem z umělecké školy o listopadových večerech domů a volila jsem cestu pěšky, ve hřejícím svetru a s vlasy rozpuštěnými, aby si s nimi mohl vítr patřičně hrát. Ten pocit tam ale stále je. Visí ve vzduchu jako nadcházející temnota zimy a proleze do všech koutů duše.
Myslím, že něco takového asi cítí i Mori Girls v lesích, když nasávají tamní atmosféru a snaží se tak nemotorně moderně s lesem před kamerou splynout.
Letošní podzim má ovšem i svou vlastní svébytnou kouzelnou roztomilost, která se každý podzim různých let objevuje v jiné podobě. Pro letošek je to moje oblíbená továrna na štěstí, totiž možnost kreativního vyřádění se v interieru. Konečně jsme totiž osvobozeni od zalepeného balkonu (který bude stavitelskou laskominou exterieru příštího jara) a ta ledová zrůdnost, co nám vyrobili místo zábradlí, dovolila mému koutku zas uvolnit stavy a nechat se rozmazlit několika novými kusy nábytku - konkrétně komodou, ke které jsem přidělala barevné roztodivné úchytky, a romantickou lampičkou.
Here we go:
Here we go: