Cody dýchej.
Předminulé léto jsme byli na vodě. Jasně, víte to, dělala jsem o tom přeci vlog a ještě postovala video ze Skalek skřítků. Ale pro ty, kdož nemají potuchy, jeli jsme řeku Ohři, z Lokte až někam kam, myslím do Klášterce. Bylo to velké dobrodružství, na které jsme se vydali v šesti lidech. Já s mužem, Iris s mužem a Čwoje... s kamarádem.
Plavba byla divoká a veselá, dokud jsme jednoho dne nevyrazili z Hubertusu, odkud byla plavba fest divoká a fest veselá. V ten krásný slunečný den jsme se rozhodli, že uspořádáme mezilodní Cthulhu válku ve střelbě říční řasou. Musím uznat, že combo dvou zkušených vodáků proti mě a muži bylo echt. Ale nedali jsme se jen tak zastrašit a bojovali do posledního dechu, než jsme po smrtelné ráně, kterou jsem utržila z Čwojových rukou, museli stáhnout z mého muže bílé tričko a vyvěsit jej na mé pádlo.
Smrtelná rána padla do mého pravého oka. A to nemluvím o těch pijavičkách, co se z řas z ničeho nic vyrojily a přisály se nám na kůže jak smyslů zbavený :O Ááá, Cthulhu jde po nááás, řasy a pijavičky byly prostě všude. Tak moc všude, že když nás dojela loď pobavené Iris s jejím mužem, tak jsme je pro jistotu převrhli.
Ale zpět k mému smrtelnému zranění. Zásah proběhl řasou, která mi projela koutkem a způsobila lehké odření. Trochu jsem to promnula a ušlo to. Vzhledem k tomu, že camp, do kterého jsme v 8 večer dojeli, byl zrušen, hned za ním jsme se cvakli v ultra peřejích, do Vojkovic dopádlovali za tmy a do půlnoci sušili stan a do dvou ráno mužův spacák... úplně jsem na nějaký oko zapomněla.
Ráno se vzbudim a koukam, že pravym okem nekoukam. Všude hnis a bylo jasno. Mršuše pijavičné! Iris nosí čočky, tak mi rozkapala oko a nasosaná pijavice otráveně odplula z mého oka ven. Zaléčeno. (Chmmm, zaléčeno? Cthulhu si možná vybral svou daň za naše pobavení, ale Odin se rozhodl poslat mi taky jednu výchovnou.)
O dva měsíce později. Koupila jsem si novou řasenku. Od jiné značky než obvykle, protože... měla prostě hezkej obal víte, to se u nás žen tak děje. Jako obvykle, jako mnoho mladých žen, jsem se nařasila, vyrazila na večírek a v noci hupsla do postele, protože na vratkých nožkách to do koupelny bývá daleko. Všechny starší ženy ví, že tohle se prostě nemá. Já jsem to samozřejmě nevěděla a z ničeho nic se mi v pravém oku udělalo cosi.
Cosi velkého, abych byla přesná. V některých dílech ze zimního období jste možná výstupek na pravém horním víčku mohli vypozorovat i vy diváci. Léčba probíhala ve třech fázích. Antibiotická mastička s kapkami, protože já s většinou věcí zkouším nejdříve doktora. Antibiotická mast silnějšího kalibru, protože většinou odborníkům na danou oblast dávám více než jednu šanci. Homeopatikum od Lili, protože ta hrůzověc v mém očku stále částečně zůstávala. Plus nemluvím o tom, že mé drahé sestry jsou občas pěkné kmotry a vysvětlily mi, že je přece nad slunce jasné, že nechci něco vidět.
Události, které se seběhly na začátku roku 2013 popisuji už v dřívějším článku, takže možná jsem očka tak trochu přestala mhouřit. Ale zbytek po zánětu, odborně nazvaný "Vlčí zrno", u mě v těle stále přebýval. Vlčí, vlčí, trochu ty vlky zanedbávám, není to tak úplně moje parketa, i když k nim mám vesměs pozitivní vztah. Kdo by mi tak mohl poslat vlčí zprávu do oka? No jasně, taťka Odin.
Začala jsem pracovat s Odinem a v podstatě společně s ním jsem se zaměřila na celý germánský panteon, nikoli na jednotlivá božstva, kterými jsem se - řekněme jako ve wiccatrú - zabývala původně. Také jsem v té době začala pro odlíčení používat heřmánkový výtažek. A z vlka se stalo vlče.
Motiv odkazující na tento příběh je zachycený i na mém bubnu v podobě očí želvy, která jsou ve dvou různých barvách. Jedno, bez nátěru, nahlíží běžným pohledem do mystického světa run, druhé v tmavě modré barvě prozíravě kouká do vědomější poloviny celého díla.
Co myslíte, jak jsem na tom teď? No, pořád tam kousíček mám, takže příběh možná bude pokračovat.
Plavba byla divoká a veselá, dokud jsme jednoho dne nevyrazili z Hubertusu, odkud byla plavba fest divoká a fest veselá. V ten krásný slunečný den jsme se rozhodli, že uspořádáme mezilodní Cthulhu válku ve střelbě říční řasou. Musím uznat, že combo dvou zkušených vodáků proti mě a muži bylo echt. Ale nedali jsme se jen tak zastrašit a bojovali do posledního dechu, než jsme po smrtelné ráně, kterou jsem utržila z Čwojových rukou, museli stáhnout z mého muže bílé tričko a vyvěsit jej na mé pádlo.
Smrtelná rána padla do mého pravého oka. A to nemluvím o těch pijavičkách, co se z řas z ničeho nic vyrojily a přisály se nám na kůže jak smyslů zbavený :O Ááá, Cthulhu jde po nááás, řasy a pijavičky byly prostě všude. Tak moc všude, že když nás dojela loď pobavené Iris s jejím mužem, tak jsme je pro jistotu převrhli.
Ale zpět k mému smrtelnému zranění. Zásah proběhl řasou, která mi projela koutkem a způsobila lehké odření. Trochu jsem to promnula a ušlo to. Vzhledem k tomu, že camp, do kterého jsme v 8 večer dojeli, byl zrušen, hned za ním jsme se cvakli v ultra peřejích, do Vojkovic dopádlovali za tmy a do půlnoci sušili stan a do dvou ráno mužův spacák... úplně jsem na nějaký oko zapomněla.
Ráno se vzbudim a koukam, že pravym okem nekoukam. Všude hnis a bylo jasno. Mršuše pijavičné! Iris nosí čočky, tak mi rozkapala oko a nasosaná pijavice otráveně odplula z mého oka ven. Zaléčeno. (Chmmm, zaléčeno? Cthulhu si možná vybral svou daň za naše pobavení, ale Odin se rozhodl poslat mi taky jednu výchovnou.)
O dva měsíce později. Koupila jsem si novou řasenku. Od jiné značky než obvykle, protože... měla prostě hezkej obal víte, to se u nás žen tak děje. Jako obvykle, jako mnoho mladých žen, jsem se nařasila, vyrazila na večírek a v noci hupsla do postele, protože na vratkých nožkách to do koupelny bývá daleko. Všechny starší ženy ví, že tohle se prostě nemá. Já jsem to samozřejmě nevěděla a z ničeho nic se mi v pravém oku udělalo cosi.
Cosi velkého, abych byla přesná. V některých dílech ze zimního období jste možná výstupek na pravém horním víčku mohli vypozorovat i vy diváci. Léčba probíhala ve třech fázích. Antibiotická mastička s kapkami, protože já s většinou věcí zkouším nejdříve doktora. Antibiotická mast silnějšího kalibru, protože většinou odborníkům na danou oblast dávám více než jednu šanci. Homeopatikum od Lili, protože ta hrůzověc v mém očku stále částečně zůstávala. Plus nemluvím o tom, že mé drahé sestry jsou občas pěkné kmotry a vysvětlily mi, že je přece nad slunce jasné, že nechci něco vidět.
Události, které se seběhly na začátku roku 2013 popisuji už v dřívějším článku, takže možná jsem očka tak trochu přestala mhouřit. Ale zbytek po zánětu, odborně nazvaný "Vlčí zrno", u mě v těle stále přebýval. Vlčí, vlčí, trochu ty vlky zanedbávám, není to tak úplně moje parketa, i když k nim mám vesměs pozitivní vztah. Kdo by mi tak mohl poslat vlčí zprávu do oka? No jasně, taťka Odin.
Začala jsem pracovat s Odinem a v podstatě společně s ním jsem se zaměřila na celý germánský panteon, nikoli na jednotlivá božstva, kterými jsem se - řekněme jako ve wiccatrú - zabývala původně. Také jsem v té době začala pro odlíčení používat heřmánkový výtažek. A z vlka se stalo vlče.
Motiv odkazující na tento příběh je zachycený i na mém bubnu v podobě očí želvy, která jsou ve dvou různých barvách. Jedno, bez nátěru, nahlíží běžným pohledem do mystického světa run, druhé v tmavě modré barvě prozíravě kouká do vědomější poloviny celého díla.
Co myslíte, jak jsem na tom teď? No, pořád tam kousíček mám, takže příběh možná bude pokračovat.