Táhlo mi na čtvrt století a vymyslela jsem si dar. "Milí rodičové, dejte mi prosím foťák. Nemusí umět dobře natáčet, chci hlavně fotit na dovolených a když bude krásně a tak..."
Toto byla moje kritéria pro výběr Canonu Powershot A3300is. A taky samozřejmě "musí bejt hezkej", proto asi zvítězil právě tento, u kterého mi učarovalo pravé horní kolečko podobné tomu, co jsem měla u svého prvního foťáku, když jsem byla ještě malá. "To nevadí, že netočí nijak extra, já stejně v životě nic točit nebudu." Za měsíc začal můj seriál.
Canon slouží dobře, myslím, že si pěkně rozumíme a na to, že to není kamera, se s ním videa dělají pohodově. Nabízí dokonce možnost oříznutí videa na začátku nebo na konci, což se ale dělá složitě, jelikož při spuštění videa Canon neumí vydávat zvuk.
Canon mi taky sám nastavil limit, že můžu točit jen do 10 minut. Ukázalo se to jako dobré, jelikož předlouhá videa mě samotnou nebaví sledovat, neudržím u nich pozornost jako divák, natož jako aktér. Taky statistiky délky sledování, které mi nabízí YT, napovídají, že 10 minut stačí, i když mám povolení natáčet videa hodinová.
Co je záporným kladem a trochu nekomfortem je to, že si na sebe nemůžu otočit obrazovku. Málokdy tak vím, kolik mi do konce zbývá času a všechny moje pokusy o zavedení hodin, mobilu, notebooku či jiného časovače do točení zatím nevyšly. Kromě toho se při natáčení nevidím, což je dobré, protože koukám co nejvíce přímo do kamery a ne někam těsně vedle nebo nad/pod. Ale svádí to k prohrabávání vlasů a k dotykům na nose, protože se neustále bojíte, že vám teče nudle nebo nějaký podobný trapásek.
Každopádně Canon je mým věrným přítelem, který nedávno dostal novou paměťovku, pracuji s ním ráda a jeho drobné nedostatky vynahrazuji vlastním úsilím.