Jednoho horkého dne jsem se - jako už mnohokrát - rozhodovala, zda vůbec jsem věřící a zda vůbec má mé točení smysl. Chtěla jsem si v práci hodit kostkami a pomoci si tak v rozhodování. A kostky mršky se zapomněly doma. A tak jsem požádala bohy o znamení...
A tak, abych jí podpořila v začátcích, které jsou - jak vím z vlastní zkušenosti - dost honička především kvůli nezvyku být před kamerou a mluvit "k nikomu", zpropagovala jsem její videa ve svém vlogu a na FB. Někteří z vás ji začali odebírat, někteří po mě hned chtěli kontakt na ní, někteří nebyli tak nadšeni a někteří začali psát recenze. Vaše věc.
Ale není mi tak úplně příjemné, když se mi lidé diví, proč ji podporuji. Proč ne? YouTube je naše společná půda, po které jdeme po dvou jedinečných samostatných cestách a která poskytuje nekonečný lán možností vlastního projevu, na který se vejde krom nás ještě kde kdo. Chcete-li nás konstruktivně recenzovat, zkuste to prosím třeba i formou videoodpovědi, protože dokud netočíte, nemáte dost možná ani šajn, o čem točení vlogů je a co to může s sebou přinést ;)
Mimo jiné vám to totiž může přinést časté a důkladné rozhodování zda natáčet, proč a o čem. A v tomto rozhodování mi vznik dalšího čarovlogového seriálu vehnal ten správný vítr do plachet. Teď, když na této půdě nepluje pouze moje loď, ale poskakuje i žabka, která oproti mě opravdu vypadá čarodějně, je pro mě vlogování ještě větší zábava než kdy dřív.
Jsem ráda, když se na Daraiju díváte, také se na ní dívám, a budu ráda, podíváte-li se i na další vlogery, kteří časem na české scéně určitě budou přibývat. Je totiž velice podstatné utvářet si vlastní pozici skrze průzkum co největšího množství informací, které vám život poskytuje.