Možné to je, ale babička mi říkala poslední měsíce, že bych se měla vzdát těch tmavých barev, které neustále nosím. Nuže, moudrým starším není nikterak vhodné naznačovat cokoli, byť jen černou barvou.
Spočítala jsem to na přibližně dva a půl roku. Závěr mého studia se opíral ve velké míře o čarodějnictví ve středověku, teorii meditací, dějiny léčitelství, šintó a úvod do pohanství. Plynulý přechod do pracovního procesu byl nejplynulejší ze všech. Ještě během školy jsem nastoupila do čajového obchůdku, báječně vonícícho a vám asi známého z mého rozlučkového článku. A všechno šlo hladce, stala jsem se vědomě čarodějnicí 24/7.
Dvacetčtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Až tak. Neuvěřitelné, připadalo některým, ale v mém životě toto kouzlo probíhalo přirozeně. Ráno jsem vstala, zanalyzovala své sny, pomeditovala v kruhu, umyla nádobí a užívala si při tom vodní živel. Cestou do práce odříkala pozitivní afirmace a spojení s božstvy, v práci skočila na internet a pročetla FB zprávy, YT zprávy, mail, blog, forum. Odepsala, doporučila, poradila, zaznamenala si pro otázkový vlog nebo do Knihy Stínů. Občas jsem se zasekla na delším dopisování, občas jsem trávila několik hodin prací pro PFi, tvořila článek, připravovala videa, četla na čtečce anglicky psané knihy o čarodějnictví a různých jeho specifičtějších odvětvích.
Úplně nejvíc většinou se ale otevřely těžké dřevěné prosklené dveře a do obchůdku vstoupila nekterá z bytostí, která byla můj přítel nebo si prostě jen zvykla, že na mě lze mluvit hodiny a já stále ještě poslouchám. Průměrně tři denně řekla bych a moje tělo se pomalu začalo halit do tmavších a tmavších barev. Večer jsem doběhla domů, líbla přítele, koukla s ním na některý magicky nebo příšerácky laděný seriál, slupla večeři a zalezla do pelíšku oddat se uctění plodnosti Matky Země a očistnému, popřípadě shapeshifftovému snění ve spánku. Víkendy jsem trávila v přírodě, s kruhem při rituálech a take natáčením videí a samostatnou praxí.
Všechno je čarodějné, říkáte si v takovém denním rozvrhu a sami sobě se začnete divit, proč že se vám vaše dny zdají tak černobílé, když svět s magií by měl být přeci oproti běžnému o tolik barvitější. Moje sklenice nebyla nikdy poloprázdná ba ani poloplná, jednoduše v ní pití bylo nebo nebylo a když bylo tak se do dna vypilo. Protože každou sklenici, kterou si zvolím, vyčerpám až do dna a beru jen vše nebo nic, s černobílou magií jsem se nakonec docela snadno smířila dle pravidla jaká čarodějka, taková magie.
A když vám to takhle pěkně takřka stereotypně frčí. A když na vás okolí naloží spoustu vlastních informací. A když máte čas zároveň poslouchat své vnitřní informace. Můžete si říkat, jak je to super, že to je ten bod, kam chcete dosáhnout, že to je ten správný vývoj a že být takovouhle čarodějkou 24/7 je snem každé z nás. Není. Proč? Protože jakmile je vaše čarování v comfort zone, je vlastně taky dost v pytli. Kreativita to třeba šlechtí, ale stále je to pytel.
Vykoukla jsem ze svého malebného sáčku až nyní, na dobrou stranu mi alespoň nezačal být za celou dobu posledních let nijak těsný. Když jsem si díky nové práci vzpomněla na ten pocit těšení se až přijdu ze střední školy domů a budu studovat čarování a budu se rozvíjet a budu pátrat po poznání a budu hlouběji bádat v životě svém i v životě všeho, proběhla změna. Proběhla šťáva!
Mé čarování myslím neztratilo jiskru, takové období mne potkalo už v 16ti a možná mě někdy za pár set let zas čeká. Mé čarování je stále dílem ženy, která je čarodějnicí 24/7, protože je sama sebou a v tom sama esence čarodějnictví spočívá. Ale mé čarování získalo zpět ten tajemný punc, správný ráz a touhu používat svoji vůli a nebýt jen houbou, která vsákne a odfiltruje vše co na ní vody života naplaví. V bílém tričku zakrytém jasně zeleným svetrem tedy končím svůj dnešní příběh napsaný mezi lidmi, kteří neví, kým jsem. Ach ten božský broom closet.
Dvacetčtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Až tak. Neuvěřitelné, připadalo některým, ale v mém životě toto kouzlo probíhalo přirozeně. Ráno jsem vstala, zanalyzovala své sny, pomeditovala v kruhu, umyla nádobí a užívala si při tom vodní živel. Cestou do práce odříkala pozitivní afirmace a spojení s božstvy, v práci skočila na internet a pročetla FB zprávy, YT zprávy, mail, blog, forum. Odepsala, doporučila, poradila, zaznamenala si pro otázkový vlog nebo do Knihy Stínů. Občas jsem se zasekla na delším dopisování, občas jsem trávila několik hodin prací pro PFi, tvořila článek, připravovala videa, četla na čtečce anglicky psané knihy o čarodějnictví a různých jeho specifičtějších odvětvích.
Úplně nejvíc většinou se ale otevřely těžké dřevěné prosklené dveře a do obchůdku vstoupila nekterá z bytostí, která byla můj přítel nebo si prostě jen zvykla, že na mě lze mluvit hodiny a já stále ještě poslouchám. Průměrně tři denně řekla bych a moje tělo se pomalu začalo halit do tmavších a tmavších barev. Večer jsem doběhla domů, líbla přítele, koukla s ním na některý magicky nebo příšerácky laděný seriál, slupla večeři a zalezla do pelíšku oddat se uctění plodnosti Matky Země a očistnému, popřípadě shapeshifftovému snění ve spánku. Víkendy jsem trávila v přírodě, s kruhem při rituálech a take natáčením videí a samostatnou praxí.
Všechno je čarodějné, říkáte si v takovém denním rozvrhu a sami sobě se začnete divit, proč že se vám vaše dny zdají tak černobílé, když svět s magií by měl být přeci oproti běžnému o tolik barvitější. Moje sklenice nebyla nikdy poloprázdná ba ani poloplná, jednoduše v ní pití bylo nebo nebylo a když bylo tak se do dna vypilo. Protože každou sklenici, kterou si zvolím, vyčerpám až do dna a beru jen vše nebo nic, s černobílou magií jsem se nakonec docela snadno smířila dle pravidla jaká čarodějka, taková magie.
A když vám to takhle pěkně takřka stereotypně frčí. A když na vás okolí naloží spoustu vlastních informací. A když máte čas zároveň poslouchat své vnitřní informace. Můžete si říkat, jak je to super, že to je ten bod, kam chcete dosáhnout, že to je ten správný vývoj a že být takovouhle čarodějkou 24/7 je snem každé z nás. Není. Proč? Protože jakmile je vaše čarování v comfort zone, je vlastně taky dost v pytli. Kreativita to třeba šlechtí, ale stále je to pytel.
Vykoukla jsem ze svého malebného sáčku až nyní, na dobrou stranu mi alespoň nezačal být za celou dobu posledních let nijak těsný. Když jsem si díky nové práci vzpomněla na ten pocit těšení se až přijdu ze střední školy domů a budu studovat čarování a budu se rozvíjet a budu pátrat po poznání a budu hlouběji bádat v životě svém i v životě všeho, proběhla změna. Proběhla šťáva!
Mé čarování myslím neztratilo jiskru, takové období mne potkalo už v 16ti a možná mě někdy za pár set let zas čeká. Mé čarování je stále dílem ženy, která je čarodějnicí 24/7, protože je sama sebou a v tom sama esence čarodějnictví spočívá. Ale mé čarování získalo zpět ten tajemný punc, správný ráz a touhu používat svoji vůli a nebýt jen houbou, která vsákne a odfiltruje vše co na ní vody života naplaví. V bílém tričku zakrytém jasně zeleným svetrem tedy končím svůj dnešní příběh napsaný mezi lidmi, kteří neví, kým jsem. Ach ten božský broom closet.