Vlastně úplně nejdřív jsem celou svojí dovolenou věnovala seriálu. Točení? Ale kdeže. Šperkování seznamů videí, dodělávání restů, příprava fotek a textů do videí, psaní článků, odpovídání na studijní dotazníky, rozhovory, chystání nové stránky v rámci blogu a s tím spojené úpravy Home stránky, komunikace s mými diváky. Zjistila jsem, že mě denně kontaktují cca 3 lidé, kteří chtějí radu, pomoc, podporu. Strávím s nimi minimálně hodinu. Každý den.
A o volných večerech jsem začala pročítat onu zakoupenou knihu, kterou jsem upřednostnila před duševně šamanskou knihou Soulcraft, pro kterou jsem původně do knihkupectví zamířila. A jak tak koukám, tahle kniha vůbec není o magii, ale o stanovování osobních hranic, což je věc, která mě upřímně strašlivě nudí a kvůli tomu, že kolem mě hraniční vrstva kolísá na základě nepochopitelných podnětů, vznikl mi už nejeden mezilidský problém. Takže. Jsem se donutila alespoň kus přečíst a zbytek prolétnout a stále si slibuji, že si to pořádně nastuduju.
Pak jsme měly první Sešlost vykladaček a řešily na ní můj už dřívější výklad, který si můžete prohlédnout v úvodníku tohoto textu. Ta první karta je astrologicky úplně moje, ptala jsem se nejdříve totiž, zda za mou viditelností stojí i něco jiného, než mé hvězdné předurčení, no tak asi ne. Další z nich je zas spojena s podobnými vlastnostmi, kterými oplývá moje osobní tarotová karta, takže stále to tam je a tudy vede cesta. Nenásilně. K té poslední, trochu hrozivé, kterou stále zkoumám. Možná je ve všech třech kusech nakreslená spousta věcí, klidně mi výklad vypište do komentáře a žádné servítky :P
Poté jsem dostala nabídku přednášet, nabídku přijet na několikadenní akci se super lidmi a pohany z ciziny, nabídku účastnit se velkého veřejného rituálu. Hodně hodně hodně jsem řešila, proč mne tyhle příležitosti nezlákaly. Jak to tedy je s tou mojí introvertností a jak je možné, že mám ráda lidi, když mě zároveň tolik děsí, proč si užívám nárazové věčírky odkud můžu kdykoli zmizet, ale vícedenní akce protrpím. Dumala jsem hodiny nad tím, z čeho mám tu trému, jestli jsou tady nějaký strachy, vliv výchovy etecera a pak jsem vyrazila nakupovat vánoční dárky. A koupila jsem si kytičkovanou čelenku, kterou jsem dala Kalypě do vlasů.
A taky ten Havel a co všechno jsem se o něm dozvěděla na facebooku, jelikož o mrtvých jenom v dobrém. I to mě vedlo k úvahám nad masou lidí, která má jediný cíl, bodat do zad ty, kdož jsou před nimi a po mrtvolách si prošlapávat cestu k vyvřískaným zdánlivým snům, které se neustále proměňují ve své nedosažitelnosti a nejsou definované ze skutečných duševních potřeb. Tyhle trny lidství co mě tyranizujou věky... prostě "bych blil".
Může se vám zdát, že výše uvedené útržky symbolů z rituálů dospělosti vůbec nesouvisí s mojí viditelností, ale ono se to do konce roku zcelí a vyplyne. Hope so. Mám totiž v plánu si o vánocích opravdu odpočinout a od ledna získat zpět svůj čas. Jednoho dne mě napadlo to správné řešení a nadchla jsem se tak, že jsem nemohla usnout a ráno vyskočila z postele už v pět. Zvážila jsem všechny kroky, zjistila, že můžu jenom vyhrát, nastavila jsem podmínky tak, abych měla jasný směr a záměr. Ten tipťopový alchymistický mix se po předlouhé době konečně zrodil v mé hlavě i srdci.
Miss Viditelnost, jak jsem konečně pochopitelně uchopila mojí vnitřní rivalku, se mi podívala do očí a povídá "dyť ono to nebude zas tak hrozný, zkus si to konečně trochu užít", přehodila si nohu přes nohu a foukla mi trochu damiánovýho čoudu do obličeje.