Nedávno jsme se rozhodli přeskládat kutloch a jak se na takovém prostoru dá čekat, byla to trošičku rubikovka. Zevnitř.
Protože jsem vystudovaný sš stavař a blázen do interier designu a krás v podobě lehce disharmonických maličkostí vytvářejících libě energetická pole, samozřejmě jsem nevydržela v původním nastavení našeho bytečku více než rok a půl. A i to byla fuška. V hlavě jsem promýšlela a projektovala nové uspořádání s jinými prvky a snahou zvětšit prostor pro spánek i pro běžný domácí pohyb. A tak došlo k té věci, kterou jsem leta letoucí odmítala uskutečnit. Prostě z principu. Rázný řez se stal nutnou součástí přestavby bytu ve dvoupatrové zařízení spojující nahoře ložnici a dole můj koutek, který nakonec vlastně slouží spíš jako studovna a obývák, jelikož teď je venku krásně a duchovní lítání si tak pochopitelně užívám spíše outdoorově. Jak tomu tak už běžně bývá, pýcha však předchází pád a můj tip ťop projekt na centimetr vzatý vzal za své, když jsem zjistila, že postelová (samozřejmě již bravurně uříznutá) noha nekoresponduje s vroubkováním ústředního topení. No myslela jsem, že mě omejou. Bylo půl dvanácté večer, doma rozestavěná postel, bordel jak v tanku a původní postel zašoupnutá za tím čurbesem. A tak jsme potichoučku pokračovali v taktickém odpochodování z postelové mise. Jenda se hecnul a složil původní - kovovou - postel, takže spící dům zažíval melodie ála bušení vařečkou do topení dlouhých 10 minut než jsme po špičkách zalezli a já nešťastně usnula. Ráno jsem vše uklidila do původního stavu, odsunula knihovny plné knih na jejich původní místa a dala si sprchu. Traumatizovaná neúspěchem jsem pak nechtěla ani slyšet přítelův vytechovnaý nápad, který do původního projektu zařadil ještě výměnu dalších dvou knihoven, což mělo navýšit prostor o těch pět potřebných cenťáků. Ale tak samozřejmě, už jsem vám určitě říkala, jak šikovný je můj muž. Bydlíme a spíme a až budeme za měsíc rozebírat vysokou postel kvůli výměně oken za plastová, budeme už provádět jen ladné, nacvičené stavební pohyby. | |