"Myslím si, že jsem vás vychovala dobře, ale stříhání... to jsem podcenila." moje maminka
Je to možná nepřirozené, matoucí, krkolomné a podivné. Ale tak někteří budou mít radost a když nejsem pod tlakem, tak přání ostatních ma pležr. Za devatero horami a devatero přeřeky jsem to motavě střihla s mým youtubovským umem přes znělku až ke střihu. Prozatím nejsem zdatným střižníkem, a v lásce k řezáku se jím dost možná do soudného dne ani nestanu. Ale pokus byl proveden, možnosti reality opětovně otestovány, hranice komfortu nekompromisně prolomeny.
Nekompromisně proto, že jsem sešmikla a na základě toho propojila hned několik videí. Ó! A to jenom pro-za-tím. Střih byl mým odvěkým nepřítelem už od pradávna, jak už to tak u odvěkých věcí bývá. Dodnes si nevytřihnu pexeso tak, aby z druhé strany nebylo podle ozubení znatelné, o jakou jde kartu. Dodnes když už něco šiji, a že já ráda šiji, tak bez střihu, ladu a skladu... umělecky bohémsky popříšerácku, až moji maminku berou slzy, proč ke svému talentu nepřidám její pečlivost. Dodnes mi prostřihané vlogy připadají zvláštní a určitým způsobem rušivé.
Leč stalo se, co bylo pro můj vývoj nevyhnutelné, a v mém knihovnovém studiu vznikl soubor Yulových videí, tkeré jsme už od počátku plánovala poslepovat. A jelikož jsem se v jednotlivých součástech potkala také s pár komunikačními motanicemi a dalšími parádními řečnickými vymoženostmi, rozhodla jsem se, že nejen lepidlem je tvořvý člověk živ, nýbž i obrázek s nůžkami může být ve videu využit. A tak se kauzálně stalo, že jsem se rozhodla na ty nůžky kliknout. A šperk zvaný střih se přihlásil o život.
Tedy jsem dospěla k ráznému rozhodnutí. Nebo ne ani tak k ráznému, protože moje rozhodnutí bývají znamenitě rozvážná. S YT video editorem už jsem byla seznámena a po peripetiích spojených s tvorbou runového projektu do roku 2014, které mě vyškolily v práci s množstvím video converterů, makerů atp., se stal divoký střih zkrocenou brnkačkou. Nakonec vlastně není tak úplně zkrocen a zažehlen do růžova, ale i tak se střihem hodlám pro tuto chvíli zlehka pyšnit.
Pokud mi bude šmiková metoda šmakovat, uvidíme,
třeba se zuby časem otupí.
Nekompromisně proto, že jsem sešmikla a na základě toho propojila hned několik videí. Ó! A to jenom pro-za-tím. Střih byl mým odvěkým nepřítelem už od pradávna, jak už to tak u odvěkých věcí bývá. Dodnes si nevytřihnu pexeso tak, aby z druhé strany nebylo podle ozubení znatelné, o jakou jde kartu. Dodnes když už něco šiji, a že já ráda šiji, tak bez střihu, ladu a skladu... umělecky bohémsky popříšerácku, až moji maminku berou slzy, proč ke svému talentu nepřidám její pečlivost. Dodnes mi prostřihané vlogy připadají zvláštní a určitým způsobem rušivé.
Leč stalo se, co bylo pro můj vývoj nevyhnutelné, a v mém knihovnovém studiu vznikl soubor Yulových videí, tkeré jsme už od počátku plánovala poslepovat. A jelikož jsem se v jednotlivých součástech potkala také s pár komunikačními motanicemi a dalšími parádními řečnickými vymoženostmi, rozhodla jsem se, že nejen lepidlem je tvořvý člověk živ, nýbž i obrázek s nůžkami může být ve videu využit. A tak se kauzálně stalo, že jsem se rozhodla na ty nůžky kliknout. A šperk zvaný střih se přihlásil o život.
Tedy jsem dospěla k ráznému rozhodnutí. Nebo ne ani tak k ráznému, protože moje rozhodnutí bývají znamenitě rozvážná. S YT video editorem už jsem byla seznámena a po peripetiích spojených s tvorbou runového projektu do roku 2014, které mě vyškolily v práci s množstvím video converterů, makerů atp., se stal divoký střih zkrocenou brnkačkou. Nakonec vlastně není tak úplně zkrocen a zažehlen do růžova, ale i tak se střihem hodlám pro tuto chvíli zlehka pyšnit.
Pokud mi bude šmiková metoda šmakovat, uvidíme,
třeba se zuby časem otupí.