Google a FB jsou největší baliči na světě, jeden se vás ptá na telefonní číslo, druhý na vaše bydliště.
A nevzdaj to.
A nevzdaj to.
Už jsou to léta, co jsem naposledy viděla Dušana překvapeného. Tehdy se mě - aby mi vysvětlil něco důležitého o mé osobnosti - optal, jestli použiju radši vrtačku nebo kladivo. "Kladivo," odpověděla jsem a on spokojeně pokýval. Když tu jsem dodala "tím se dá mnohem snáz zabít."
A stejně jako jsem tehdy udělala čáru přes idylku já jemu, tak mě se pokouší překvapit ta hrůzostrašná věc, kterou nechci používat a její nátlak na to, ať si jí všímám mne odrazuje o to víc. Pokojně jsem se dnes brzy ráno usadila s horkým oldschoolovým šálkem k monitoru a nasála vůni prachu z lesních plodů zchemizovaného do čajového sáčku (jiná práce, holt jiný čajíček...). A když jsem naskočila na YT do schránky, kde se mi zobrazují upozornění na divácké komentáře pod mými videy... hupky dupky... šok!
Prý mi už nebude schránka hlásit, že mi někdo z vás napsal pod videjko komentář. Údajně jediná cesta, jak se k novinkám o vašich komentech dostat je - ano ano - začít používat google+, který mi YT a gmail vytvořili bez ohledu na mé přání a který mi cpou pokaždé, když chci odepsat na některou z vašich podvideových zpráv. Ale tak zkusila bych to, že, nejsem přece nějaká frfňa, co ohrne nos nad každou inovací.
Můj pokus před cirka půl rokem ovšem dopadl katastrofálně. Transformace účtu prochází, jak to tak transformace dělají, skrze totální chaos, způsobený v tomto případě oddělením videí původního kanálu od nového, oddělením seznamů videí, nebo alespoň zrušení starých komentářů a zpřeházení příspěvků v diskuzi - to podle toho, který z nabízených profilů si zvolím. Žádný ucelený a kompletní převod mé doposud odvedené práce se prozatím nekonal a nezdařil a pokud by měl, tak musím googlu vzkázat user unfriendly a absolutely not intuitive. Namísto toho se mi objevil nový kanál, nastav si vše znova a začni od píky. A kladivo v mé hlavě začalo pomalu odbíjet.
Nedám se. Nestává se běžně v mém životě, že bych vzdala svoji snahu. Což člověku dodá na určité osobní síle, kterou lze poté s trochou štěstí převést na magickou vůli. O to větší pak má jeden radost, když si po tom svém prostě jde, když neustává v čemsi, co má pro něj smysl a neoddá se nesmyslu, kterým ho častuje cokoli zvenčí.
Proto jsem hodila kladivo zpět Thorovi a začala přemýšlet. Obchůzka google systému se mi v hlavě urodila až včera navečer. A dozrála velice rychle, když jsem vstoupila do sekce Analytics a zvolila komentáře za posledních 7 dní. Jop, ke komentářům se dostanu... s dvoudenním zpožděním. Další pokus o přechod na tu bombastickou novinku, která vyhodila moji pohodu do povětří, jsem samozřejmě ve snaze být vstřícná a včasná k divákům podnikla. Tento pokus vyšel se všemi videy, jen bez fotky, předpřipravených videí a s novým prazvláštním číselným e-mailem. Ne, ne a díky, ne. Masáž a šikana budou muset ještě trochu postoupit ve vývoji k horšímu a nepoužitelnějšímu. Pak už se možná i já tvrdohlavec poddám. Nebo se objeví šarmantní osoba, která mne přesunem provede bezbolestně a s mými požadavky... jen nepřestávat snít.
Protentokrát má u mě pan google brilantní mínus a nadpis ve stylu Roshak, který se objevil v designu jeho vyhledávače včera, mě přivedl na myšlenku, že už opravdu propadl v šílenství. A to jsem se tak bavila halloweenským motivem čarodějnice s kotlíkem lektvaru šesti miniher... bah :(
Edit 10.11.
Tak jsem se rebelsky rozohnila a... už mám Google+. Ono totiž i když se mi povede vaše komentáře vystopovat, tak mi není povoleno na ně bez G+ odpovědět! A také zmizelo mé propojení s FB účtem a jeho znovunastavení bylo možné opět jedině skrz G+. Takže moje touha pochlubit se Ene, že Onyxová vajíčka byla za hubičku mě prostě převálcovala a donutila ke kroku k pokroku. G+ profil používat zapškle a zarputile nebudu, odkazy na vaše komentáře mi ale budou chodit na mail, takže se nemusíte bát, stále je budu všechny sledovat a na některé občas odpovím, to podle rozmaru dané chvíle a také samozřejmě soucitně dle akutnosti. Mějte fajn den a vězte, že jsem dnes překonala horu na cestě mým videovým dobrodružstvím.
A stejně jako jsem tehdy udělala čáru přes idylku já jemu, tak mě se pokouší překvapit ta hrůzostrašná věc, kterou nechci používat a její nátlak na to, ať si jí všímám mne odrazuje o to víc. Pokojně jsem se dnes brzy ráno usadila s horkým oldschoolovým šálkem k monitoru a nasála vůni prachu z lesních plodů zchemizovaného do čajového sáčku (jiná práce, holt jiný čajíček...). A když jsem naskočila na YT do schránky, kde se mi zobrazují upozornění na divácké komentáře pod mými videy... hupky dupky... šok!
Prý mi už nebude schránka hlásit, že mi někdo z vás napsal pod videjko komentář. Údajně jediná cesta, jak se k novinkám o vašich komentech dostat je - ano ano - začít používat google+, který mi YT a gmail vytvořili bez ohledu na mé přání a který mi cpou pokaždé, když chci odepsat na některou z vašich podvideových zpráv. Ale tak zkusila bych to, že, nejsem přece nějaká frfňa, co ohrne nos nad každou inovací.
Můj pokus před cirka půl rokem ovšem dopadl katastrofálně. Transformace účtu prochází, jak to tak transformace dělají, skrze totální chaos, způsobený v tomto případě oddělením videí původního kanálu od nového, oddělením seznamů videí, nebo alespoň zrušení starých komentářů a zpřeházení příspěvků v diskuzi - to podle toho, který z nabízených profilů si zvolím. Žádný ucelený a kompletní převod mé doposud odvedené práce se prozatím nekonal a nezdařil a pokud by měl, tak musím googlu vzkázat user unfriendly a absolutely not intuitive. Namísto toho se mi objevil nový kanál, nastav si vše znova a začni od píky. A kladivo v mé hlavě začalo pomalu odbíjet.
Nedám se. Nestává se běžně v mém životě, že bych vzdala svoji snahu. Což člověku dodá na určité osobní síle, kterou lze poté s trochou štěstí převést na magickou vůli. O to větší pak má jeden radost, když si po tom svém prostě jde, když neustává v čemsi, co má pro něj smysl a neoddá se nesmyslu, kterým ho častuje cokoli zvenčí.
Proto jsem hodila kladivo zpět Thorovi a začala přemýšlet. Obchůzka google systému se mi v hlavě urodila až včera navečer. A dozrála velice rychle, když jsem vstoupila do sekce Analytics a zvolila komentáře za posledních 7 dní. Jop, ke komentářům se dostanu... s dvoudenním zpožděním. Další pokus o přechod na tu bombastickou novinku, která vyhodila moji pohodu do povětří, jsem samozřejmě ve snaze být vstřícná a včasná k divákům podnikla. Tento pokus vyšel se všemi videy, jen bez fotky, předpřipravených videí a s novým prazvláštním číselným e-mailem. Ne, ne a díky, ne. Masáž a šikana budou muset ještě trochu postoupit ve vývoji k horšímu a nepoužitelnějšímu. Pak už se možná i já tvrdohlavec poddám. Nebo se objeví šarmantní osoba, která mne přesunem provede bezbolestně a s mými požadavky... jen nepřestávat snít.
Protentokrát má u mě pan google brilantní mínus a nadpis ve stylu Roshak, který se objevil v designu jeho vyhledávače včera, mě přivedl na myšlenku, že už opravdu propadl v šílenství. A to jsem se tak bavila halloweenským motivem čarodějnice s kotlíkem lektvaru šesti miniher... bah :(
Edit 10.11.
Tak jsem se rebelsky rozohnila a... už mám Google+. Ono totiž i když se mi povede vaše komentáře vystopovat, tak mi není povoleno na ně bez G+ odpovědět! A také zmizelo mé propojení s FB účtem a jeho znovunastavení bylo možné opět jedině skrz G+. Takže moje touha pochlubit se Ene, že Onyxová vajíčka byla za hubičku mě prostě převálcovala a donutila ke kroku k pokroku. G+ profil používat zapškle a zarputile nebudu, odkazy na vaše komentáře mi ale budou chodit na mail, takže se nemusíte bát, stále je budu všechny sledovat a na některé občas odpovím, to podle rozmaru dané chvíle a také samozřejmě soucitně dle akutnosti. Mějte fajn den a vězte, že jsem dnes překonala horu na cestě mým videovým dobrodružstvím.